Galerie má tři výstavní prostory: v jedné je umístěna stálá výstava Fotograf František Drtikol, v dalších dvou se konají krátkodobé výstavy současného výtvarného umění.
Stálá expozice
Fotograf František Drtikol
František Drtikol (1883 Příbram - 1961 Praha) byl první český fotograf, který získal již za svého života světové uznání. Jeho dílu byla věnována již řada výstav i odborných publikací, ale dosud chyběla stálá expozice autorových prací. Drtikolovo rodné město Příbram připravilo ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze výběr z autorova fotografického díla let 1901-1935 ve formě výstavních faksimilií.
Výstava připomíná období secesního piktorialismu, spojené s autorovým školením v Mnichově, prvním ateliérem v Příbrami a počátkem pražské praxe. Ze dvacátých let jsou vystaveny fotografie vzniklé v duchu art deco, ovlivněné i podněty avantgardy. Závěr expozice tvoří práce spjaté s autorovou orientací na duchovní nauky východu.
Návštěvníci galerie mohou shlédnout slavné psychologické portréty, jedinečné akty, četné krajinné kompozice i další fotografické žánry a odnést si ucelenou představu o rozsahu i hloubce uměleckého odkazu Františka Drtikola.
Na výstavě je promítán film o životě a díle F. Drtikola
Otevírací doba denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin
Galerie Františka Drtikola Příbram, Zámeček Ernestinum 13. dubna - 19. května 2012
„Tento svět, týž pro všechny…“ Počáteční slova Zlomku B 30 filosofa Hérakleita charakterizují v několikerém smyslu umění Svatopluka Klimeše: jeho tematický záběr nevylučuje nic z oblasti svého zájmu – od zvířete po člověka, od fenoménu po událost, od přírody a archetypu po soudobou společnost a banalitu, od dobrého po zlé – tento svět je týž pro všechny. V části zde nedopovězené jmenuje Hérakleitův zlomek imanentní princip veškerenstva – oheň – kosmologickou sílu, která je osobním médiem umělce. V druhé polovině 20.století se oheň stal přitažlivým, významově silným médiem v kontextu nových uměleckých forem akce, happeningu a videoartu, zejména v souvislosti s pararituálním zpřítomněním kosmologické síly ohně. Takto zasáhl i české umění. Klimeš od počátku pracuje se symbolickým, ovládnutým ohněm. Jeho tvorba má určité paralely v českém umění, formovala se však samostatně a vyčleňuje se z něj kontinuitou a koncepčností, s níž oheň užívá v různých technologiích a široké významové škále od kosmicky velkého po intimně drobné; již autor Psychoanalýzy ohně Gaston Bachelard připomněl, že oheň značí „kuchyni i apokalypsu“.
Materiál vybraný pro výstavu zahrnuje téměř celé období zralé tvorby umělce a je rozdělen do klíčových oblastí jeho zájmu: Instinkt, animalita, pudovost zahrnuje zoomorfní ikonografii spojenou s archetypálními formami, zpřítomňuje přírodní fenomény i pudové záležitosti lidského světa, exponuje vážné i groteskní. Z bytostného humanismu vznikají komentáře a mementa odkazující ke konkrétním lidem a dějinám v oddílu Lidské a nelidské. S kosmologickou a přírodní sférou souvisejí „silná místa a formy“, jež symbolizují hérakleitovský oheň jako světotvorný element. Na výstavě tuto polohu prezentují díla shromážděná pod egidou Magie místa, magie tvaru. V poslední době se v Klimešově práci reaktualizovaly postupy a formy, které rozpracoval v sedmdesátých a osmdesátých letech a které nazývá Transfery. Ve sledu těchto témat chce výstava divákům zprostředkovat formálně a myšlenkově bohatou tvorbu Svatopluka Klimeše a nabídnout její inspirativní reflexi.